Závěrečný den výročního 40. Českolipského podzimu měl na programu tři představení pro veřejnost a jeden zásadní bod doprovodného programu – dětský kabaret Kašpárka v rohlíku, Smíření divadelního studia D3, premiéru pořádajícího souboru a navrch křest knihy, který podtrhl výjimečnost výročního Podzimu.
Bylo to bláznivé, bylo to hlučné, bylo to zábavné. To je kombinace reakcí dětí a rodičů na legendární baby-punkový kabaret uskupení Kašpárek v rohlíku. Slet scének a písní (třeba o strejdovi Járovi, který se má, protože je popelář) byl pro rodiče možná hlučnější, než je zdrávo, ale dětem se líbil, a to moc. Zvláště ten neustálý „hluk” z jeviště. Co byste také chtěli od souboru, který v písních používá živou elektrickou kytaru, že? Během kabaretu zpívali pětiletí, zpívali čtrnáctiletí, mnohdy zpívali i rodiče. Českobudějovický Kašpárek je zkrátka svůj a vyprodal divadlo.
Kašpárek v rohlíku
Poté se v salónku divadla odehrálo inscenované čtení s karlovarským souborem D3, které přivezlo aktuální hru Tomáše Vůjtka Smíření o odsunu sudetských Němců. Představení, z něhož chvílemi mrazí, chvílemi z něj prosakuje dokonce černý humor, podává spíše pro starší generace tabuizované téma, o němž se však, v těchto letech, třeba i díky této hře, mluví. Velmi sugestivní zpracování v divácích zarezonovalo a dalo jinak zábavně pojaté sobotě vážnější rozměr.
Smíření
Pokud někdo očekával, že po hře Maratův Sade představí DK Jirásek pod vedením Václava Klapky další sociálně kritickou a filozoficky zatěžkanou inscenaci, tak se mýlil. Commedia à la carte měla jediný cíl – pobavit či rozesmát diváka. To se dle reakcí podařilo. Diváci vytvořili domácímu souboru víc než vřelé prostředí, tleskali nejen na konci, ale i v průběhu hry. „Odcházel jsem uchvácen,” napsal Milan Bárta ve svém deníku na i-noviny.cz. „Fotbalisté v pozápasových rozhovorech říkají, že do utkání dali (či nedali) srdíčko. Herci Jiráska do tohoto mače dali nejen srdíčko, ale snad i všechny další orgány,” píše dále Milan.
Commedia à la carte
Ač by se mohlo zdát, že závěrečným představením hlavního programu výroční Českolipský divadelní podzim skončil, nebylo tomu tak. Naopak přišla událost srovnatelná s premiérou domácího souboru, ne-li ji převyšující.
Vydavatel Rudolf Živec, publicista Milan Bárta, historik Tomáš Cidlina a grafik Pavel Kraus totiž na knize I can’t get no – Českolipská satisfakce pracovali dohromady takřka deset let. 400stránková kniha, která pojednává o bigbítovém hnutí na Českolipsku 60. a 70. let, je skutečně významným počinem, který se na poli regionální literatury dlouho neudál.
Českolipský divadelní podzim měl tu čest být se slavnostním křtem knihy provázán (a naopak), čímž prvně ve své historii opustil v rámci Slavnostního zakončení chráněný prostor divadelního salónku a přesunul se do většího prostoru v restauraci v KD Crystal. Zakončení přehlídky, které bylo do této doby určeno spíše úzké skupině organizátorů a jejich přátelům, se tak zúčastnilo na 250 návštěvníků. Část z nich patřila k podporovatelům knihy, část z nich k návštěvníkům přehlídky, část z nich k příznivcům českolipské kultury obecně. Mnozí z nich pak patřili ke všem třem kategoriím.
.jpg)
Patron knihy fotograf Ivan Kelly Köhler při křtu.
Nikdo z organizátorů neočekával v KD Crystal tak velkou účast. Někteří návštěvníci byli jistojistě zklamaní, že nemají svá místa k sezení, většina z nich se však radovala ze společného sdílení zážitků, ať již z vydařené premiéry, vydané knihy či ze zakončení úspěšného ročníku přehlídky. Po křtu na dvou místech hrála živá hudba, zpívalo se u piana a zábava jela v plném proudu až do brzkých ranních hodin.
Nezávislý pozorovatel ze šluknovského regionálního serveru vybezek.eu Marek Douša pak zhodnotil v závěru reportáže z Podzimu celý večer těmito slovy:
„(…) v České Lípě se děje takový malý zázrak, kdy kulturně založená část obyvatel spolupracuje jaksi napříč žánry, z čehož počala velká energie, která je velmi nakažlivá.”
Nejen organizátoři Českolipského divadelního podzimu mají velkou radost z toho, že jsou v České Lípě diváci, kteří tuto nakažlivou energii spoluvytváří či se touto energiií nechávají nabíjet. Zakončení 40. Českolipského divadelního podzimu bylo zkrátka stvrzením slov prezidentky přehlídky Dity Krčmářové ze slavnostního zahájení, která hovořila o propojení a spolupráci DK Jirásek s Lípou Musicou, Progresem, ZUŠ Česká Lípa, Rudou Živcem a jeho měsíčníkem Lípa a dalšími kulturními nadšenci ve městě. Sobotní večer se tak konala událost, během níž nešlo jen o zakončení Divadelního podzimu. Jednalo se o oslavu českolipské kultury obecně.
Ať jsou již všechna „zakončení” Českolipského divadelního podzimu taková. Těšme se na 41. Českolipský divadelní podzim 2017.
.jpg)
Foto ze křtu knihy.