Otrkal se místostarosta Tomáš Vlček na svém postu? Jsou Starostové více napravo či nalevo? Jak funguje povodňová komise? Proč z Lípy odcházejí mozky?
Přiznám se, že nejvíce mě zajímá, jak je takto mladému člověku, když poprvé přijde mezi ostřílené politiky typu Hany Moudré či Jana Stejskala. Jaké to bylo poprvé si s nimi sednout na jednání?
V Kristových letech už někteří vedli ministerstva. To úplně první jednání, těsně po volbách, bylo krátké, neb jsem si odskočil ze školní jídelny a čekalo mě suplování, a neslo se v duchu opatrné společenské konverzace. Myslím ale, že jste se ptal trochu na něco jiného. Právě proto, že byli ostřílení, dobře věděli, že vést město se dá jen ve spolupráci, že se musíme naučit vzájemně se respektovat. Což se povedlo. Platilo a platí nikdy nevyřčené, leč vždy dodržované pravidlo, že o sporných záležitostech budeme diskutovat a hledat řešení, dokud nedojdeme ke shodě, nikoliv si něco vzkazovat prostřednictvím médií, k jejich velké nelibosti. Obecně řečeno v kantořině se nevyhnete nepříjemným jednáním, jak se studenty, tak s rodiči, a vůbec stresovým situacím, je to skvělá průprava do politiky.
Z mého pohledu jste si poměrně dlouho hledal téma, které by vám bylo na radnici vlastní. V čem se nyní cítíte nejsilnější v kramflecích?
Dovolím si mírné odlehčení. Otázka tato jest z tajemné říše, virtuálního světa novinářských klišé. Já si přeci nemám co hledat témata, já mám sedět na radnici a dělat to, co mi uložilo už na začátku zastupitelstvo a co po mně chtějí občané. Vyřizovat petice, žádosti, podněty a stížnosti, konat schůzky s občany, zvát na ně úředníky města a všech dalších úřadů a institucí, kteří jim vysvětlují, proč něco jde, proč něco nejde, kdy bude splněno to či ono. Udělat si každý den čas na nějakou školu či školku, probrat s vedením jejich potřeby, problémy, zkontrolovat, co bylo opraveno, stav školy, inspekční zprávy, atp. Vyplňovat spolu s veliteli dobrovolných hasičů haldy papírů, shánět dotace, řešit jejich problémy spolu s HZS. Připravovat s úředníky materiály do rady a zastupitelstva atd. Navíc ta témata chodí za mnou, spolu s občany. Politik, který si tzv. hledá témata, je u mě pako. „Nalezená“ témata musí pak nutně prezentovat, tudíž se věnuje sebeprezentaci, dávání rozhovorů , píše články, nestíhá-nechá si psát články, neplní své povinnosti a ocitá se mimo realitu…. až mu to novináři, kteří mu druhdy naslouchali, sečtou a dopadne špatně. Vymyslel jsem si pro to termín - Grossova smyčka .
Kandidujete za Starosty, které jsou pro mě politicky poměrně nečitelní. Ve které části politického spektra jste vy osobně? Spíše vpravo nebo spíše vlevo? A neříkejte mi, že v komunální politice to nehraje zase až tak velkou roli.
Ne, v komunální politice to nehraje takřka žádnou roli. Navíc s tímto mechanickým dělením nesouhlasím ani z odborného hlediska, neboť je to jen vyprázdněný model poplatný 19. století. Nyní jde vlastně jen o karikování vnějších znaků: levicová pet lahev s batůžkem, pravicový čokoládový krém a mořský vlk jsou toho důkazem. Ale budiž: např. v otázce školství zastávám spíše konzervativní názory, leze mi nervy podlézání rodičům a žákům nafukováním jejich práv na úkor povinností, navíc mnohé skvělé moderní metody neuznávám, protože udržují žáky v jakémsi falešném světě projektů a diskusí, zatímco v zaměstnání po nich budou chtít disciplínu a plnění povinností. Nemám rád kolektivismus, regulace a přerozdělování a silný stát. V otázce potratů, menšin, homosexuálů a tolerance k nim jsem liberál. Uznávám roli odborů, pokud nejsou zpolitizované (!) a pouhou převodovou pákou jedné strany, protože jsou i zaměstnavatelé, kteří by byli nejradši, kdyby zaměstnanci pracovali zdarma, resp. platili za to, že chodí do práce, vstupné. Vyberte si.
Na vaší kandidátce je poměrně hodně osobností. Jak jste se dávali dohromady?
První sedmička byla připravena už dlouho, a tito lidé navrhovali další.
Kdo je hlavním ideologem? Předpokládám, že váš volební program není tak zcela kolektivní dílo.
Kupodivu je. Klíčovými „ideology“, brrr, byli lidé z prvních míst kandidátky, cca tak prvních sedmi, oponenturu dělal zbytek, důsledným a cenným oponentem byl ing. Šimoník, který je vysoký manažerem a má, na rozdíl třeba ode mě i dalších, technické vzdělání.
Rozhovor děláme během další vlny povodní. Kolik jste toho naspal minulou noc, kdy Ploučnice kulminovala?
Nespal jsem.
Jak vlastně vypadá svolání povodňové komise a co všechno musí řešit? Až už formálního, tak občas faktického.
Povodňové komise jsou dvě. Jedna pro město, druhá pro ORP. Svolává ji starosta obce, když je překročen 2. stupeň povodňové aktivity, v praxi k tomu dochází dříve. Pro ORP v okamžiku, kdy první obec nahlásí, že nezvládá situaci řešit svými silami. K tomu došlo v srpnu, teď ne. Nezastupitelnou roli hraje tajemník komise, zaměstnanec, resp. zaměstnankyně vodoprávního úřadu odboru životního prostředí. Dalšími členy jsou zástupci PČR, HZS, MP, Povodí Ohře, pochopitelně dobrovolní hasiči, bez jejich nasazení by nešlo vůbec nic, referent krizového řízení, zapisovatelky, popř. další členové. Nejdůležitější je pochopitelně ochrana lidského zdraví, zvířat a majetku. Občanů, nikoliv firem, to je časté a nepříjemné nedorozumění. Informace mají cenu zlata, předávají se mezi starosty po toku řeky. Fámy jsou zlo a peklo, vyhnout se jim nelze. Práce s médii je důležitá, musím se přiznat, že hlavně z televize mám obavy. Stačí špatně naformulovat jednu větu, a můžete způsobit neuvěřitelný chaos a hysterii.
Kdyby bylo místostarostování a učení za stejné peníze, co byste dělal raději?
Kdyby. Kdybych byl zvolen a učitel bral víc, dělal bych volenou funkci. Kantořina je moje povolání, vždycky ho uvádím na prvním místě. Volená funkce má smysl, myslím, tak na tři volební období, pak musí dojít k provozní slepotě a vyhoření, i když třeba mohou být výjimky.
Bylo jednoduché přesvědčit vás před čtyřmi lety k zasednutí do křesla místostarosty? Připomínám, že podle výsledků měl být na vašem místě Martin Aschenbrenner.
Nepříjemným dilematem bylo, že jsem byl třídní v maturitním ročníku, kde jsem učil češtinu. To s funkcí slučitelné není. Klíčový byl v konečném důsledku názor dvou lidí. Ing. Mečíře, bývalého šéfa na průmyslovce, spolustraníka a úspěšného starosty, a pochopitelně M. Aschenbrennera. Oba řekli shodně: zkus to a uvidíš. Kdyby to jeden z nich neřekl, nevzal bych to.
Jste ze školství, tak zase přihodím něco z našeho oboru. Z Lípy odchází hrozně moc mozků. Vidím tento trend u svých studentů. Nemáte nápad, jak tomu zabránit?
Jde o problém celé země, nemyslím, že jde jen o českolipské specifikum. Od revoluce slýcháme, že stát má investovat do vědy a vzdělání, jinak budeme (dočasně)montovnou Evropy, a vlastně i Asie. Pomalu končí krize, a lovci lebek z německých a švýcarských klinik, amerických technologických firem a nadnárodních korporací se začínají vracet a lákat…a odvádět. Nejbližší technologické centrum je v Liberci, v Lípě bychom jej také potřebovali, ale nemáme univerzitu. Potřebujeme firmy, které dají mozkům práci. Bohužel, všechna města je lákají. Naštěstí znám mnoho lidí, chcete-li mozků, kteří dojíždějí třeba každý den z Lípy do Prahy, kde by ale nikdy nebydleli.
Jak vůbec zvýšit hrdost na své rodné město? Přijde mi, že třeba Borané rádi prohlašují něco ve smyslu: my jsme z Boru, a kdo je víc. Města mají podobnou historii, přesto Liípané podobně nemluví.
Přemýšlím nad tím už od gymnázia. Měl jsem hodně spolužáků z Nového Boru, a mám pocit, že borský lokální patriotismus zvyšuje skutečnost, že se mají vůči čemu vymezovat, tj. vůči Lípě, trošku syndrom menšího bratříčka. Napadá mě také, že v Boru nejsou tak obrovská sídliště, je tam více baráčníků. Myslím, že pro obyvatele sídliště je mnohem těžší najít si kladný vztah k městu. Česká Lípa má hodně patriotů, ale jejich hlas není tolik slyšet, mnoho jich znám, ale nikdo z nich není ten extrovertní typ, který se bije v prsa. (Oproti těm, kteří využívají každé příležitosti a hlavně diskuse, aby demonstrovali svou až masochisticky patologickou radost z každého neúspěchu města.) Myslím, že mezi reálné možnosti patří podpora všeho, s čím se lidé mohou ztotožnit, ať jde o kulturu, městské slavnosti, obnovování tradic vůbec, úspěchy klubů, atp. Za sebe mohu říci, že jsem zvolil nenápadnou metodu, která snad jednou přinese ovoce. Podpora všech tiskovin, brožur a knih o historii a památkách České Lípy, jejich distribuce do škol a soustavné apelování na ředitele a pedagogy, aby se učila regionální historie. Nádherná knížka kolegy Aschenbrennera o historii České Lípy a okolí s ilustracemi Atilly Vorose je ode dneška k dostání na městském infocentru.
---
Tomáš Vlček se narodil 27. 8. 1974 v Liberci. Vystudoval českolipské gymnázium a následně PF UJEP pro třetí stupeň, obor český jazyk a dějepis. Nejdéle pracoval na Střední průmyslové škole v České Lípě. Od roku 2006 je místostarostou. S manželkou Martinou mají tři děti. Mezi jeho koníčky patří literatura, historie, klasická a rocková hudba a jízda na horském kole.
