V rámci prvního článku z oboru „právo“ publikovaného zde na zpravodajském serveru i-noviny.cz se v samotném úvodu pokusím nastínit svou představu o této rubrice. Primárním záměrem je poskytnout čtenářům praktické informace z oblasti práva, které následně budou moci využít v každodenním životě.
V žádném případě by se nemělo jednat o detailní právní rozbory či analýzy konkrétních případů či teoretické statě určené pro odbornou právní veřejnost.
Domnívám se, že pro důsledné využití a ochranu svých práv je nutné především získání obecného povědomí, resp. informace, že v dané konkrétní situaci mám jako občan, spotřebitel nebo např. zaměstnanec vůbec nějaká práva. V případě nutnosti pak může každý z nás blíže zkoumat svá práva např. na internetu či v knihovně nebo se ve složitějších či závažnějších případech přímo obrátit na advokáta. To samé platí samozřejmě v opačném směru ohledně našich povinností, u kterých se především v oblasti trestního a přestupkového práva důkladně uplatňuje obecně známá právní zásada, že „neznalost práva neomlouvá“.
Cílem je tedy seznámit čtenáře se základními právy, povinnostmi a právními postupy v konkrétních situacích, jako např. ukončení pracovního poměru, uzavírání nájemní smlouvy, koupě automobilu, jednání s úřady, návštěva lékaře či určení výše výživného.
Zároveň není vyloučené, aby se čtenáři prostřednictvím redakčního emailu (kocova@prodeus.cz) nebo formou diskuse pod konkrétním článkem na mne obrátili se svými dotazy, na které odpovím či je zvolím za téma v následujícím uveřejněném článku.
S ohledem na rozsáhlejší úvod k dnešnímu článku si dovolím zvolit relativně kratší záležitost, se kterou se často setkáme v restauraci, čekárně u lékaře, školní šatně či na jiném obdobném místě, a to nápisem „za odložené věci neručíme“. V případě ztráty nebo poškození odložených věcí pak provozovatel zařízení argumentuje tímto nápisem, že není povinen zákazníkovi či návštěvníkovi hradit vzniklou škodu.
Z právního hlediska však jde o jednostranné prohlášení provozovatele takového zařízení, které je v rozporu s ust. § 433 občanského zákoníku. Tento paragraf stanoví, že je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí (zejména oděvů), odpovídá ten, kdo tuto činnost provozuje, za škodu na věcech odložených na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Této odpovědnosti, resp. povinnosti uhradit škodu, se provozovatel (prodejce, lékař, škola) nemůže zbavit svým jednostranným prohlášením, že za odložené věci neručí. U běžných věcí (zejména oděvů) takto provozovatel odpovídá bez finančního limitu, avšak u peněz, klenotů a jiných cenností takto odpovídá za škodu do výše maximálně 5.000 Kč. Na závěr ještě dodám, že obdobnou odpovědnost za ztrátu či škodu na vnesených věcech má i provozovatel poskytující ubytovací služby. Neuhradí-li však provozovatel ani přes Vaši výzvu takto způsobenou škodu, je nutné vzniklou škodu vymáhat soudní cestou.