Naše poslední dny v mexickém Jalcomulcu byly všechno možné, jen ne poklidné. Tři českolipští dobrodruzi - Filip, Linda a malý maňásek Pepa - na své misi v Mexiku, kde vyučují tamější obyvatele angličtině. Jak pokračuje jejich putování?
O oficiálním ukončování kurzů United Vision pro dospělé jsem psal již v minulém článku. Zbývá tedy doplnit, že podobně jako v Bacalaru a Buenavistě (Quintana Roo) měly obrovský úspěch kurzy pro děti. Úroveň jejich pokroku překvapila i mne.
Děti po necelých 2 měsících studia
Z původního počtu čtrnácti dětí jich s Lindou a maňáskem Pepou vydrželo celé dva měsíce studovat dvanáct. To je na nepovinný kroužek angličtiny obdivuhodné číslo. Výuka děti musí v první řadě bavit. A nejlepší motivací jsou vlastní dosažené pokroky, které je možné uplatňovat na každé hodině v krátkých konverzacích s ostatními kamarády. Umět položit otázku a rozumět odpovědi, v tom je hlavní fígl naší výukové metodologie. Žádné biflování gramatických pouček.
Výuka dětí
Že kurzy pro děti budou mít úspěch, s tím se po zkušenosti z Quintana Roo počítalo. Přesto jsme v Jalcomulcu zažili jedno velké profesní překvapení. Tím byl až neuvěřitelný pokrok našeho velkého kamaráda, teprve pětiletého Adolfa.
Adolfo, nejmladší člen naší adoptivní rodiny, docházel s Lindou na hodiny pro děti, ačkoli ještě neumí číst a psát. Spíš než o studium mělo jít ale o "hlídání", neboť v této skupině studovala také jeho sestra, roztomilá Alana, a Adolfo nechtěl zůstávat doma bez nás.
Během hodin si většinou hrál, kreslil, anebo hlídal maňáska Pepu. Adolfo pochopil, že pokud s námi chce do školy chodit, musí se dokázat zabavit sám a nesmí vyrušovat. Krom motání se "pod nohy" tak opravdu nepůsobil větší komplikace. Ba naopak.
Po několika lekcích jsme totiž zjistili, že věci, které doma u večeře procvičujeme s Alanou, umí i Adolfo. A to bez psaní domácích úloh či aktivní účasti v hodinách! O to větší byla naše motivace naučit ho co nejvíc.
Po měsíci pobytu v Jalcomulcu jsem si všiml, že Adolfo ještě neumí dny v týdnu ani španělsky. Před naším odjezdem je už bezpečně ovládal jak ve španělštině, tak v angličtině. Naučil se toho během krátké doby opravdu hodně a hlavní bylo, že ho to neuvěřitelně bavilo. Oči mu při anglických minirozhovorech jen zářily. Následující video dokumentuje jeho pokroky.
Anglická konverzace mezi Adolfem (5) a Alanou (8)
Když nepočítám Adolfa, byla největší hvězdou dětského kurzu sedmiletá Isar. Ačkoli byla ve studijní skupině nejmladší, s 99% v závěrečném testu strčila všechny ostatní hravě do kapsy. Její výslovnost a schopnost v angličtině reagovat na položené otázky byly vynikající. A tak si i ona zasloužila potlesk desítek dospělých při slavnostním předávání certifikátů v adrenalinovém centru Rio y Montaňa.
Anglická písnička a slavnostní předávání certifikátů dětem
Otec Isar, sympatický pětatřicátník Miguel, studoval pro změnu se mnou. Byl to přesně ten typ studenta, ze kterého se stane především opravdový kamarád a který vnímá vaši dobrovolnickou misi v celém kontextu. Cení si vaší práce a toho, co děláte pro jeho spoluobčany, chápe nepříjemnost vašeho dlouhodobého odloučení od vlastní rodiny a cítí se zodpovědný za to, aby pro vás udělal maximum a pobyt vám zpříjemnil. Právě kvůli interakci s lidmi jako je Miguel, se mi návraty do těžkých podmínek v rozvojovém světě staly drogou.
Miki pracuje pro adrenalinové centrum Explorando. I oni nabízí mnoho atrakcí, mezi jinými slaňování, horolezení, výlety do hor či rafting. A právě díky raftingu je malé Jalcomulco celosvětově vyhlášenou lokalitou.
A tak se Miki rozhodl, že nemůžeme oblast opustit bez toho, aniž bychom právě tuto atrakci zkusili. Poslední neděli před odjezdem tak se svým šéfem vyjednal, že nás po řece Pescados sveze.
Nejdříve jsme v kanceláři museli podepsat "reverz", že jsme si plně vědomi toho, že můžeme během této aktivity utonout či se vážně zranit, a že nás k jejímu podstoupení nikdo nenutí. Měla to být má první raftingová zkušenost, a tak jsem začínal být lehce nervózní. Rychle jsme ale vyfasovali vesty, pádla, helmy a dva další pasažéry, takže na nějaké větší rozmýšlení nebyl čas.
Miki se ukázal jako skvělý průvodce i bavič, a tak jsme si to užili a bylo to prima.
Raftingem jsme se tak rozloučili s naším novým kamarádem Miguelem a jeho dcerou Isar. Od obou jsme ještě dostali malé upomínkové dárky na rozloučenou. Budou nám chybět. Ostatně stejně jako všichni fajn lidé, které jsme během své mexické mise doposud potkali. Ale takový je život dobrovolníků pomáhajících daleko od domova.
Do našeho odjezdu zbývaly poslední desítky hodin a nejnovější zprávy z Papantly, lokality ve které jsme měli začít vyučovat, nebyly úplně povzbudivé. "Nejsou studenti", opatrně nás varovala Zelma, spojka Mujeres Productivas ve městě proslaveném svými "letci" a pyramidovým komplexem El Tajin.
Nebylo by lepší zůstat v Jalcomulcu, užívat si dobytých pozic a nikam se nepřesouvat? Tato otázka se nám na mysl začala vkrádat čím dál častěji.
Pokračování příště
TEACH - LEARN - CREATE