Kde jinde než v Progresu před svými nejvěrnějšími fanoušky by měli bývalí gymnazisté oslavit třináct let fungování své kapely Papír Sklo Plasty?
Pro frontmana Jiřího Gottliebera šlo zároveň o afterparty po páteční premiéře divadelní hry Maratův Sade, o které jsem informoval zde. Jeho hlas byl mírně nakřáplý, ale to vůbec nebylo ke škodě věci. Naopak, jen to dokreslovalo situaci. Kluci už totiž nejsou sedmnáctiletí vyplašenci vystupující v sálu Libertinu (kde jsem je slyšel poprvé), dozráli, před jejich jmény jsou tituly, jeden už má syna. A je to slyšet z jejich novinek – komentují svá rostoucí bříška a ustupující kštice. A v nové úpravě skladby Papírový muž si „ho už nehoní“, ale onanují.
Poetika, smysluplné (i smyslné) texty a drajv. Stále více sehraný bubeník Tonda Kropáček (aspoň u některých písní), sexy saxofon Petra Hejdy, idol všech čtyřicítek Lukáš Hajžin, ironicky se usmívající basák Aleš Prokopec a fenomén Goťák.
Papír Sklo Plasty nepřinášejí nic nového, ale rozdávají radost. Je opravdu škoda, že kluci nikdy neměli ambice dotáhnout to někam dál. Jsou lepší než sterilita a marketingový kalkul, který se na nás valí z mainstreamových médií.
Jejich včerejší koncert byl asi nejlepší, jaký jsem zažil. Chyběly sice Homolovy srandičky a některé svárovské fláky, ale byl s rozmyslem namíchaný z hitů, které všichni čekali, a novinek. Nových skladeb se vždy bojím – zaujmou napoprvé? Jo, chytly se. Kousek nebe, či jak se skladba jmenovala, jsem si notoval ještě cestou domů. Když natočí slibovanou novou desku, opět pustím korunu.
Role předskokana se ujali následovníci, současní studenti gymnázia, vystoupivší pod jménem Your Inner Beast. Pokud to mají dotáhnout tam, kde jsou dnes Papíři, čeká je ještě hodně práce. Mrkněte na jejich zřejmě první koncertní video.