Čtvrtý den expedičníci opustili Brašov a zamířili do nejvyššího rumunského pohoří Fagaraš. O něm se tvrdí, že je vůbec tím nejdivočejším na Balkáně, možná i v Evropě.
Českolipany však čekala jen drobná ochutnávka. Autobus je transfagarašskou magistrálou vyvezl až k tunelu, který hory protíná. Tam se všichni rozdělili do tří part. Dravci se vydali na tříhodinový rychlý výstup na okolní vrcholy, sokolíci s mnoha zastávkami vystoupali do sedla nad plesem Capri, loudánci se zabavili u stánků před tunelem, které nabízel uzené maso, vařenou kukuřici, papriky, domácí sýry a jiné pochutiny. I tak první dvě skupiny překonaly dosavadní výškový rekord Expedic, který ležel v Bystrém sedle ve Vysokých Tatrách.
Odpoledne se ještě všichni zastavili v typicky rumunsky ospalém městečku Victoria, kde doplnili zásoby potravin. Nocleh byl zajištěn v Sibiu, městě založeném Němci a atmosférou připomínajícím Norimberk. Najdeme zde nejen evangelickou katedrálu s největšími rumunskými varhanami, Lhářův most, ale i třeba hrobku Draculova syna Mihney Špatného. Ubytování ve dvou hostelech, vynikající večeře a pro část výpravy i snídaně, kavárničky, vinárničky, náměstí, široké pěší zóny, to vše vyneslo Sibiu do pověstného top ten letošní Expedice.
Pátý den se jelo nejprve k zemním pyramidám Ripa Rosie. Ty však byly od nejbližší silnice vzdáleny sedm kilometrů, a tak si je všichni prohlédli jen z velké dálky, nestíhal by se totiž další program. Tím bylo město Alba Julia, důležité centrum starověké Dacie. Liberální přístup Rumunů k náboženství se projevuje například římskokatolickou katedrálou, která stojí hned vedle impozantního svatostánku pravoslavného. Právě na zdejším pahorku došlo v roce 1918 ke sjednocení Sedmihradska a Rumunského království. Zde bojoval Jan Hunyadi s nevěrci a také se zde nechal pohřbít.
Při cestě zpět do Sibiu se výprava zastavila aspoň v jednom ze starých saských opevněných městeček, které ve zdejším kraji vznikaly v dobách vpádů Turků a dnes jsou chráněny Unescem.
Další rumunskou župou, kterou Expedice navštívila, byla Hunedoara. Otázkou je, jestli skutečnou dominantou města je monumentální hrad Corvin anebo stejně monumentální ocelárna. Každopádně Českolipané navštívili pevnost. Ta sice zvenčí vypadá zachovale, uvnitř však nedosahuje kvalit českých hradů. Z interiérů prakticky nic nezbylo, naštěstí vstupné této skutečnosti odpovídalo.
Šestou noc expedičníci již trávili na území Maďarské republiky. Na poslední chvíli se podařilo sehnat ubytování v městečku Bekescaba. Přes určitou improvizaci se nocleh v kolejích místní školy dostal do první pětky žebříčku. Čisto, buňky pro čtyři studenty měly dvě ložničky, kuchyňku i samostatnou sociálku. Každý student měl vlastní kartičku, pomocí níž se dostával do objektu, pokoje a dokonce mu pomáhala zapínat elektřinu v buňce. Své určitě udělala i skutečnost, že večeře byla v McDonaldu :o)).
Další díl vydáme opět za pár dnů. Čeká nás Balaton a Budapest.