Roztomilou a romantickou hru s názvem Archiv jazyků přivezl na Českolipský divadelní podzim mladý soubor poPUD z Brna. Se hrou o tom, jak důležitá je komunikace ve vztazích, sklidil soubor velký úspěch na Jiráskově Hronově, hrát by ji měl v příští sezóně také profesionální soubor. O tom, jak těžké bylo hru přeložit a nastudovat jsme si povídali s režisérem a autorem překladu Jiřím Petrů.
1. Jak jsi původní scénář vlastně objevil?
Není v tom žádný dramatický příběh, prostě jsem procházel scénáře z nabídky agentur, dokud jsem nenarazil na nějaký, který se mi líbil. Byl to asi až dvacátý, co jsem četl, jsem celkem vybíravý. Ale mám výhodu v tom, že můžu číst scénáře v angličtině, tak jsem si cíleně nechával posílat ty, které ještě nebyly přeložené. Je to takový laciný trik, jak přijít s něčím novým.
2. Jak dlouho jsi hru překládal a co na překladu bylo nejtěžší?
Dlouho i krátce. Čistého času to bylo pár odpolední, reálného času to bylo asi rok, protože jsem to vždycky odložil a potom trvalo, než jsem se k tomu vrátil. Jak člověka nic netlačí, tak se to odkládá snadno. Nejtěžší – ale zároveň nejzábavnější – bylo vymýšlet tu „poprasenou“ češtinu, kterou mluví Elovajové. Snažil jsem se vymyslet nějaký systém, pravidelnosti v těch jejich chybách, aby to znělo, jako že si někdo do jednoho jazyka promítá pravidla z jiného jazyka. A zároveň jsem nechtěl, aby to vyznělo jako taková ta prvoplánově parodická čeština („Já rozuměla, že takhle to nefungovala.“) Fungovalo to tak, že jsem něco napsal, a pak jsem si to sám sobě říkal a upravoval to, dokud to neznělo přesvědčivě. Některé chyby se pak ustálily na zkouškách a zpětně se promítly do scénáře.
3. Hra je o komunikaci a o vztazích a ty ses v létě oženil. Vzal sis ze hry nějaké ponaučení (smích)?
Ne.
Někdy by mi naopak neuškodilo trochu to podusit, než všechno pustím z huby. :) Ale ptáš se špatného člověka, zeptej se ženy (smích).
4. Hra je uváděna v české premiéře. Ozvaly se už nějaké další soubory, že by ji chtěly hrát?
Pár se ozvalo a vím zatím o jednom profi divadle, které chystá Archiv na příští sezónu. Jestli se nepletu, premiéra má být na jaře. Ale nevím, jestli už je to veřejně známé, tak zatím nebudu prozrazovat, o jaké divadlo jde. Doufám, že jich bude co nejvíc. Říkali jsme si se souborem, že bychom je potom všechny objížděli a znalecky je kritizovali: „Hmm, hmm, tohle dobrý, ale my jsme to udělali líp.“ Nebo: „Tuhle scénu ale vůbec nepochopili.“ Už se moc těšíme!
5. Jste divadlo mladé věkem i dobou fungování, bez stálé scény. Jak složité je pro vás zkoušení?
Na jeden večer v týdnu si pronajímáme zkušebnu. Na generálky a představení si potom pronajímáme sál v brněnském Paradoxu, to je takový malý klub. Funguje to překvapivě v pohodě. Akorát to může být složitější, když se začne blížit premiéra a my chceme zkoušet víc než jednou týdně. To potom sháníme, kde je zrovna volno. To chození z místa na místo ani tak nevadí, ale to, že člověk musí neustále stěhovat scénu, se docela zprotiví. Chodím na zkoušky ověšený taškami anebo převážím OSB desky autem.