Kritiky už bylo dost, alespoň prozatím, a tak dneska z trošku jiného soudku. V prosinci jsem tu oslavila své 18. narozeniny. Osmnáctiny většinou každý slaví nějakou velkou party a pořádnou dávkou alkoholu, což já jsem sice nemohla, ale i tak jsem si to dost užila.
Bylo to něco, co se vám prostě každý den nestane. Řekla bych, že to bylo netradiční a nezapomenutelné, ale pěkně postupně. Bylo pondělí, a tak jsem musela jít normálně do školy, vlastně mi ten den nepřišel ani tak moc speciální, až do doby, než jsem přišla ze školy domů. Na poštovní schránce vlál balonek s nápisem Happy Birthday. Když jsem začala odemykat dveře, tak tam na mě už čekala má host rodina a začala mi přát, to mi udělalo radost, ale nic víc se nedělo, tak jsem si šla dát do pokoje tašku a sundala jsem si bundu, když v tom mě zavolali, ať jdu dolů. Najednou tu byly další balonky a dort se svíčkama, taky na něm byla česká a americká vlajka. Sfoukla jsem všechny svíčky najednou a vlastně jsem si i něco přála, ale nemůžu říct co. :D
A tak jsem byla docela spokojená a nic víc už jsem ani nečekala. Po chvilce přišel můj host dad s takovou krabicí zabalenou v balicím papíře a pořád tu hulákal, že je to hrozně těžký. To mě docela donutilo přemýšlet nad tím, co to jako asi je a pokud je to tak těžký, jak říká, jak to asi odvezu domů. Pak to položil na stůl a ať to rozbalím. Na krabici byla ještě nalepená obálka s přáním, tak jsem ještě otevřela to. No a hned jsem se pustila do té těžké krabice. Vlastně těžká vůbec nebyla, ani trošku. Takže mě začalo zajímat ještě víc, co tam bude. Rychle jsem to rozbalila a překvapila mě další věc. Ta krabice byla plná jen takové té bílé výplně a hned na to mi řekli, ať si ten dárek najdu.
A tak jsem hledala, až jsem uvnitř našla obálku. Bílou obálku. Vůbec jsem netušila, co by v ní mohlo bejt. Teda vlastně tušila, ale přišlo mi to jako nesmysl. A tak jsem obálku urychleně rozlepila a… a byla tam letenka do Las Vegas a taky voucher na hotel. V tu chvíli jsem v hlavě měla jen LAS VEGAS, LAS VEGAS, OMG, LAS VEGAS, LAS VEGAS. Měla jsem obrovskou radost a poděkování následovaly otázky, jestli jako vážně a jestli myslí jako to opravdický Vegas a jestli jako vážně poletíme do Vegas, upřímně jsem tomu totiž moc nevěřila, ale ujistili mě, že jako vážně, že je to to Las Vegas v Nevadě a fakt tam letíme. No, v tu chvíli se mi chtělo hrozně křičet štěstím, protože prostě PAŘBA VE VEGAS, že jo. Potom jsme ještě večer jeli na projížďku do takového městečka, co tu je, kde je strašně moc vánočních světel všeho druhu v maxi velikostech, to bylo hezký. Když jsme večer přijeli domu, tak sice to máme zakázaný, ale prej, že když mi je těch 18.. tak jsem ještě dostala panáka nevim čeho, ale potěšilo mě to, haha. Potom jsem byla už dost unavená a tak jsem šla spát a odpočítávala dny do Vegas.
V pátek jsem si zabalila kufr, do kterého jsem naházela jen pár nejdůležitějších věcí, připravila pas, letenku a odpočítávala jsem hodiny do odletu. Už jsem se nemohla dočkat a těch pár hodin se táhlo jak sto let, přišlo mi. Ani jsem moc nemohla usnout, jak jsem se těšila, spala jsem asi jen 3 hodiny.
A bylo to konečně tady. Byla sobota 5 am. Vstala jsem, oblíkla jsem se, vzala věci a lehce po 6 am jsme už měli odjíždět na letiště. Paráda. Bylo před 7 ráno, když jsme parkovali auto na letišti v Atlantě. Šli jsme si vytisknout boarding pass a potom hned na kontrolu, která byla zase poměrně dost nepříjemná. Navíc tam u toho stál nějakej černoch, kterej tam byl na lidi nepříjemnej a pořád tam na někoho něco pořvával. Já teda prošla v pohodě, ale i tak to není nic příjemnýho tyhle kontroly po Americe. Měli jsme necelou hodinu do odletu a tak jsme si sedli do nějaký restaurace. Na jídlo jsem ale vůbec neměla pomyšlení, ani chuť a tak jsem se vydala najít Starbucks, že si koupím kafe aspoň, bohužel tam zrovna žádnej nebyl nebo teda možná byl, ale byl moc daleko a nejblíž byl McDonald’s a tak jsem si dala verzi karamelovýho frapuccina, na kterym jsem si vypěstovala určitou závislost a nemůžu, vlastně ani nechci už bez něj existovat, z Mekáče a čekali jsme, až otevřou gate, abysme mohli do letadla.
Mám pocit, že kolem 8 am byl konečně boarding a já v tu chvíli, jako ten nejšťastnější člověk na celý zeměkouli, nastoupila do letadla. Čekal nás téměř pěti hodinový let. Docela dlouho, ale nebylo se čemu divit, když to byl let skoro přes celou Ameriku. Protože v LV je posun času -3 hodiny, tak jsme tam přiletěli kolem devátý ráno. Vystoupili jsme z letadla a šli na takový “metro”, co jezdí uvnitř letiště, aby nás dovezlo k nějakýmu autobusu, co nás zase dovezl na nějakej jinej terminál, kde jsme si půjčili auto. Mimochodem, letiště ve Vegas je docela pěkný, takový veliký, všude palmy a hooooodně hracích automatů. Fakt jsou tu úplně všude. I na místech, kde byste to vůbec nečekali.
Půjčili jsme si teda auto, nějakej modrej Ford a vyjeli jsme. Nejdřív jsme jeli do Arizony, ale jen za účelem fotky se značkou, takže jsem v Arizoně byla asi tak 5 minut a potom jsme jeli objevovat Nevadu. Musim říct, že mě to děsilo docela, vůbec nic tam nebylo. Vůbec to nežilo. Byly tam jen hory, poušťě, sucho, sem tam nějakej barák a nic víc. Další zastávka byla u značky “Welcome to Nevada”, potom jsme jeli k Hoover Dam. To mě nadchlo, je to naprosto úžasný. Označila bych to asi jako dechberoucí pohled. Vážně hezký to bylo. Tady jsme strávili nějakej čas. Víte, ono to nějakou tu hodinku zabere, když pořád musíte fotit fotky typu já a Hoover Dam, já a vlajka, já a socha, já koukající na Hoover Dam, já a Hoover Dam ještě jednou a takhle bych klidně ještě mohla pokračovat.
Pak jsme sedli do auta a konečně se vydali do centra. A teď vlastně ani nevím, jestli mám radši New York nebo Vegas, protože je to tam úplně skvělý. Všude ty obrovský hotely, palmy, fontány, hudba a já nevím, co všechno. Hlavně to tam žilo a to byla paráda. Přesně něco pro mě. Přesně to, co já mám ráda. Našli jsme náš hotel a šli na recepci vyzvednou karty od pokojů. Tam jsme čekali nečekaně dlouho a to nám trošku zamávalo s plánama. Měla jsem svůj vlastní pokoj. Byl prostornej, s výhledem na ty nějaký další hotely, paráda. Oni měli svůj vlastní pokoj taky.
Původně jsme se měli i trochu prospat, ale to nám čas nedovoloval a tak jsme si dali hodinu a potom jsme se sešli před mým pokojem. To jsem si tak akorát stihla dát sprchu, nafotit pokoj a trošku dobít telefon a foťák a už jsem musela zase jít. Šli jsme na večeři do francouzské restaurace, která byla ve stylu zaplať a sněz, co chceš. Bylo to super, měli tu strašně dobrý jídlo, byl tu i velkej výběr všeho možnýho a já se tak konečně zase po dlouhý době docela dobře najedla. Možná až moc. Po večeři už byla venku tma a tak to byl přesně ten pravej čas vyjít do ulic. Všechno tam svítilo, blikalo, hrálo, všude plno lidí. Ú-Ž-A-S-N-Ý.
Začali jsme procházet všechny ty hotely, který uvnitř měli normální obchody a taky jejich casina. Vždycky to byl takovej komplex obchoďák + hotel + casino. Bylo to obrovský. Moc bych nikomu nedoporučovala sem jezdit, pokud vám ještě nebylo 21. Mě tam z těch casin vyháněli a to jsem je ani nehrála. Prej se kolem toho nesmíte vůbec pohybovat. Každopádně, jsem jim to vždycky odkejvala a byla tam dál.
Ty casina jsou neskutečný. Je to vždycky rozdělený jakoby na dvě části, Když to tak řeknu, tak jedna a podstatně větší část je pro “chudý” a ta druhá je high dollar casino, kde už opravdu hrajete o velký peníze. Taky je to na tom vidět. Hrajou tam většinou jen lidi v oblecích a má to takovou jinou, vážnější, atmosféru, co jsem tak vypozorovala. A snad všichni, kdo hrajou v těhlech high dollar casinech, tam přijíždějí v černých limuzínách, které vždycky stojí před hotelem. Ať už hrajete cokoliv a kdekoliv, tak máte pití celou dobu zadarmo. Upřímně jsem si chtěla zahrát taky, ale nemohla jsem. Jinak všude na tom Las Vegas Stripu je to docela nebezpečný. Je tam hodně zlodějů a pořád vám bude někdo nabízet něco, co by vám rozhodně nabízet neměl. Ze všech hotelů se mi asi nejvíc líbilo Bellagio a ta jejich slavná fontána, která byla taky skvělá. Nejlepší casino zase bylo asi v Caesar’s palace.
Skoro celou noc jsme se pak procházeli z jednoho hotelu do druhýho a užívali si ten noční život. Nebo spíš..užívala jsem si to jen já. Tu mojí rodinu to zas tak nebralo. Na pokoj jsme se vrátili asi už ve 3 am, ale kdyby bylo na mně, tak bych se tam procházela mnohem dýl. Klidně až do rána. Když jsem přišla na pokoj, tak se mi totiž stejně moc spát nechtělo a tak jsem se dívala z okna, jak tam ty hotely svítí a skypovala.
Ráno jsme šli na snídani zase do nějaké francouzské restaurace. Tam jsem si dala téměř po roce normální palačinku, která byla fakt dobrá a k tomu kafe, který mě tak trošku probudilo.
Po snídani jsme si šli jen vzít věci a odjeli jsme z hotelu. Ještě jsme si projeli Vegas ve dne, který se s tím nočním vůbec nedá srovnávat. Bylo tam prázdno, téměř nikde nikdo, nejspíš všichni vždycky ve dne vyspávají tu divokou noc. :D Když jsme to trochu projeli, tak jsme ještě jeli vyfotit k snad té nejprofláklejší značče vůbec a to “Welcome to fabulous Las Vegas Nevada”. Je tam u toho i parkoviště a strašně moc lidí, což jsem vůbec nečekala. Myslela jsem si, jak prostě přijdete, uděláte pár fotek a jdete. No, tak přesně takhle to nebylo. Museli jsme tam čekat asi tak půl hodiny, pak rychle fotka a už tam zase čekalo dalších x lidí. Nevím, možná jsem tam byla ve špatnou chvíli a jindy to bývá lepší, nicméně to za to stojí a zrovna bylo i nádherně modrý nebe, tak ta značka pěkně vynikla. No a odsuď už jsme jeli rovnou na letiště. Vrátili jsme auto, vytiskli si letenky a šli na kontrolu. To bylo taky strašný, protože tu bylo extrémně moc lidí a vůbec to čekání neutíkalo. Po kontrole jsme se přesunuli už ke gatu a čekali. Ještě pak naše letadlo mělo zpoždění, takže jsme měli fůru času, takže jsem si klasicky zašla pro karamelový frapuccino a koukla do souvenir shopu, kde jsem si koupila nějaký přívěšky a tričko. Bez trika miluju Las Vegas jsem přece nemohla odletět. No a pak už jsme měli hlášenej nástup do letadla a dloooouhou cestu zase před sebou. Upřímně se mi vůbec nikam nechtělo, nejradši bych tam zůstala. Asi v 10 večer jsme přistáli na letišti v Atlantě, kde hnusně pršelo a byla akorát zima a pohádky byl konec. Každopádně to bylo super, Vegas je takový hodně jiný, jinej svět a kdybych teďka mohla, tak balim kufr a hnedka jedu.
