V půli ledna zahraje v České Lípě po půl roce znovu Femi Temowo, jeden z nejoceňovanějších evropských jazzových kytaristů nejen pro svůj spontánní a bezprostřední muzikální projev. Držitel význačných hudebních cen a kdysi dvorní kytarista zesnulé britské soulové zpěvačky Amy Winehouse přijede v kvartetu s kontrabasistou Petrem Dvorským, bubeníkem Jiřím Slavíčkem a zpěvačkou Lenkou Novotnou.
S prvním jmenovaným, jedním z nejdůležitějších kontrabasistů v našich končinách, vznikl rozhovor nejen o spolupráci s touto význačnou světovou hudební ikonou.
Petře, kolik jsi za tento rok stihl odehrát koncertů a kolik jsi vystřídal hudebních uskupení?
Letošní rok byl velmi vydatný a hrál jsem hodně, za což jsem vděčný. Kromě stálých kapel, jakými jsou Emil Viklický Trio, Adam Tvrdý Trio, Miriam Bayle Band, Rajnošek B.and a Concept Art Orchestra Štěpánky Balcarové, se letos hodně “urodilo” také s projekty, které byly jednorázové nebo kde jsem hostoval. Hrálo se na koncertních turné jak po České republice, tak i v zahraničí. S Emilem Viklickým jsme byli v Kanadě a Spojených státech, naopak zajímaví muzikanti přijeli k nám. Bylo velké potěšení si s nimi zahrát v České republice a představit se tak domácímu publiku. Asi rekordní v tomto ohledu byla šňůra s Femi Temowo, se kterým jsme v květnu a červnu udělali čtyřiadvacetidenní turné. To je na jazzové poměry hodně dobré.
Ptám se, protože si myslím, že v dnešní době musí být hudebník, aby byl soběstačný, flexibilní a pracovitý. Mít talent asi jen tak nestačí.
Je to tak a myslím, že to není jen výsadou dnešní doby. I takoví géniové, jako třeba Herbie Hancock, říkají, že talent je jen výchozí stav a jen, dejme tomu, 30 % výsledných schopností muzikanta. Zbytek je tvrdá a cílevědomá práce. Ale ty ses ptal na soběstačnost. To je ještě složitější. Aby byl muzikant soběstačný, tedy aby se hudbou uživil, musí mít vedle těch hudebních schopností také manažerskou obratnost a taky pořádný kus štěstí. Je to jako jet surfařským prknem na vlně. Sám jsem zažil hodně hraní, že jsem nestíhal, a pak přišel útlum a najednou nebylo kde a s kým hrát. S tím se ale u muzikantů musí počítat, a proto když se hraje, tak je dobře a člověk si toho váží.
V červnu jsi u nás s Femim hrál. Koncert měl energii. Teď navíc přivezete posilu. Pověz něco o Lence.
Lenka Novotná je skvělá a talentovaná zpěvačka, která je spontánní a schopná improvizace. Před pár lety jsme spolu docela pravidelně koncertovali v Praze. Poté Lenka cestovala a začala se intenzivně zabývat latinskoamerickou muzikou. Letos jsme se opět zkontaktovali a Lenka si na naší šňůře zazpívala s Femim. Myslím, že si hudebně velmi porozuměli a tam se taky zrodil nápad zkusit propojit jazz a Latinskou Ameriku s nigerijskými nápěvy a yoruba dialektem, ve kterém Femi zpívá své písně. Moc se na to těším, protože jazz byl vždycky muzika, ve které se mísily vlivy z celého světa.
Co bys doporučil mladému nadanému muzikantovi z malého města pro to, aby se prosadil, třeba tak jako ty?
Je důležité být trpělivý a jít si za svým cílem. A hlavně být v kontaktu s lidmi, kteří tě mohou inspirovat a ovlivnit. To je myslím hodně důležité. Jazz je týmová záležitost a člověk musí najít ty správné osoby, které tě vytáhnou na tu správnou, již zmíněnou, vlnu. Jako mladý zcela začínající muzikant jsem jezdíval do Frýdlantu v Čechách na jazzovou dílnu, a to byl pro mě jeden z nejdůležitějších momentů mé muzikantské dráhy. Dnes se také v Praze každý rok pořádá jazzová dílna, kde se mladí muzikanti setkávají jak se skvělými lektory, tak s ostatními studenty, a to je asi to nejcennější.
Jak jsem tě poznal, tak mi přijde, že děláš to, co tě baví. Máš ještě nějakou metu nebo horizont, za který by ses chtěl podívat?
Hrát jazz s dobrými muzikanty je zázrak a já jsem nesmírně rád, že se tomuto snu můžu věnovat naplno. Máš pravdu, že mě to baví, a ještě více mě baví, když to, co provádíme na pódiu, baví i lidi v publiku. Pokud jsem se zmínil o týmové práci v souvislosti s jazzem, tak do toho týmu patří i diváci, muzikanti by na to neměli zapomínat. A pokud bych si něco profesně přál, tak, jak jsi zmínil na začátku, abych byl soběstačný, co nejvíce hrál se staršími a zkušenými muzikanty, ale abych byl pokud možno co nejvíce v kontaktu s utěšeně rostoucí mladou generací jazzmanů. A taky bych se chtěl více věnovat psaní muziky.
S Femim musí být hraní zábavou. Přišel mi jako člověk, který dokáže posluchače strhnout během chvilky na svoji stranu a koncert se stává elektrizujícím zážitkem. Poznal jsi někoho podobného?
Femi je výjimečný muzikant, s takovým hráčem si člověk moc často nezahraje bez ohledu na zeměpisnou polohu. U něj se snoubí nedostižně zvládnuté jazzové řemeslo s fantastickým rytmem, feelingem a citem pro melodii a frázi. Taky původem pochází z Nigérie, z oblasti, kde se hovoří intonačním dialektem yoruba, takže hudba je u něj doslova součástí jeho přirozenosti. A to, že se Femi tyto prvky nebojí implementovat do jeho jazzového repertoáru, je hudebně nesmírně zajímavé a inspirující.
Co tě baví na práci s Femim a v čem je to jedinečné?
K tomu všemu, co jsem o Femim zmínil, ještě přidám jeho úžasnou bezprostřednost a pohotovost, takže koncerty s ním jsou velice zábavné a on jako frontman bere publikum jako partnera a komunikuje s ním, což je skvělé. Ale hlavně mám pocit krásného spojení, ke kterému dochází v rámci tria. Je to jako když si povídáš s někým, koho rád posloucháš, a zároveň cítíš, že i on poslouchá tebe a reaguje spontánně. Tady musím ještě vyzdvihnout bubeníka Jirku Slavíčka, se kterým jsme s Femim hráli. Jirka je jeden z našich nejlepších jazzových bubeníků a s Femim si muzikálně ohromně rozumějí. Jirkův hudební přínos do zvuku toho tria je zásadní. Basa a buben jsou v podstatě jeden nástroj a musí být sladěny. A protože se s Jirkou známe a hrajeme spolu od našich frýdlantských začátků, mám pocit, že i my dva si rozumíme.
Proč sis zvolil spolupráci právě s Femim?
Pokud nejsou náhody, tak to tak asi mělo být. Zkrátka moje volba to nebyla, dostal jsem nabídku ke spolupráci, aniž bych jej předtím znal. Manažerka a kamarádka Alice Krejčí se na mne obrátila a já jsem jí za to vděčný, protože od prvního momentu na první zkoušce v pražské Redutě, kde jsme si zahráli jen v duu, mi bylo jasné, že se tady dějí velké věci. To je jen další důkaz, že některé věci v kariéře člověk nenaplánuje. Musí být na ně připraven a nechat je se stát. To je jazz. Zkrátka, moc se těším na naše lednové turné s Femim, Lenkou a Jiřím.
Femi Temowo, 12. 1., 20:00, klub U bílýho černocha, vstupenky v předprodeji v klubu