Pestrobarevný debut folkových NAOPAK

Verze pro tisk |

Jsou kapely, které se snaží vypiplat první CD se všemi detaily a pak vyjet na turné, kde odhodí všechny příkrasy a jejich živý projev zní zcela jinak.  Pak jsou však skupiny, které začaly hrát písně z vlastního popudu, bez studiových ambic, prostě si užívají živé hraní a stačí jim to. Nicméně po čase zjistí, že i studiový počin může zvýšit jejich prestiž a dokáže zkrášlit zvukovými finesy jinak autentický a syrovější koncertní projev. Do této druhé kategorie by se mohla nyní zařadit skupina NAOPAK, které se na české scéně pohybuje už přes deset let, má na kontě desítky úspěšných vystoupení, a to jak v rámci velkých festivalů, tak v klubovém duchu, ale až nyní se soustředěně stmelila k vydání debutové desky.

Kytarista Martin „Klekí“ Podešva, kterého českolipští rockeři znají jako (bas)kytarový pilíř novoborských Optimik, se již v půli 80. let muzikantsky spojil s tehdejším spolužákem Martinem Zajíčkem. A i když se se zpěvačkou a kytaristkou Petrou (tehdy) Pincovou dali jen na chvilku dohromady pod názvem D. K. Z., jiskra po společném muzicírování přeskočila. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a všechny tři aktéry svedly znovu dohromady po více než 20 letech, kdy se jako trio NAOPAK vydali na společnou folkovou dráhu. Osobitý živý repertoár, v němž se mísí tradice tramp-folku, rockové ozvuky i svérázná poetika, nyní kapela dokázala vycizelovat ve studiové produkci a zhmotnit v podobě alba s názvem Aj laf jů.

Album začíná symbolickým úvodem Motiv, který ihned navodí líbeznou folkovou pohodu. Čitelné kytary a křehký hlas Petry Zajíčkové uvedou posluchače do příjemné atmosféry táboráků. Druhé Vzpomínky začínají podobně, mají ale silnější a rychlejší tempo, a navíc přinášejí osobitý Klekího zpěv, který ihned změní zabarvení písně i celý výrazu daného tria. Jeho decentní hloubka se vkusně doplňuje s jemnou Petrou, je to určitě překvapení, a to hlavně pro ty, kdo znají Klekího jako sborového vokalistu z Optimiku, kde především utužuje výraz skupiny svou basou. Tady navíc ukazuje nejen své pěvecké vlohy a jde mu to parádně. Když se k tomu přidá perlivé sólo v podání Petry, je to radost poslouchat. Písnička svižně odsýpá a ihned na to umně skočí do prostředí britských ostrovů v písni Anglie, která se pomalu line ve folkovém rozpoložení a upomíná na nejlepší tradici domácí lidové vlny v čele s legendární Asonancí. Ale to je pouze vzdálené přirovnání. Folkaři budou znát píseň pod názvem Hey, pane šenkýři. I takhle ji lze najít v autentickém podání na kanálu youtube. Anglického ducha má posléze i romantická skladba Lady, kterou skupina hraje naživo už téměř 10 let a kterou najdeme na albu jako osmou v pořadí. Ještě předtím se však NAOPAK ponoří do několika protichůdných nálad, které ale jen zvýší zajímavost hudebního materiálu. Trio si po svém upravilo původní skladbu Optimiku Slunce, kterou si přearanžovalo čistě do jednoduchého zpěvu Petry, kterou doprovází jediná kytara; pravověrným fajnšmekrům ale budou možná chybět „optimické“ verše jako „víno po láhvích sát“, které v Petřině projevu vystřídala střídmější lyrická poezie. Píseň je sice křehčí, ale stále dostatečně romantická, aby posluchače navnadila. Petra dále exceluje v lehce dramatickém Sonetu pro dva a dokazuje svůj nesporný kytarový um. A hned v dalším songu se v bravurním duetu Tenkrát v září střídá s Klekím, a to v jiném, veskrze pozitivnějším rytmu. Z této písně ihned dýchne naděje. NAOPAK se nepouští do vážných témat, ale drží se vztahové atmosféry, která se vyznačuje nostalgií, ale tak příjemnou, že se chce poslouchat znovu a znovu. Důležité je, že písně poskládané za sebou nenudí, například příjemná klipovka Pohoda letní noci úplně posluchače posune do jiného světa. Klekí tuhle skladbu navíc okořenil krásným vybrnkávacím sólem, možná i proto, aby si připomněl song se stejným názvem domovských Optimik, které najdeme na jejich legendárním debutu Toreador. Není to ovšem coververze, píseň se možná jen vzdáleně a metaforicky dotkne stejného tématu.

Najdeme tu i překvapivé, osobité blues v podobě skladby Snář, která svou náladou rozhodně zůstane v mysli. Stejně tak svižné Ráno, které bych si dal na probuzení! Co skladba, to jednoduše zapamatovatelný ale netuctový motiv, a to je určitě nejsilnější deviza celého debutového alba, na které se vešlo celkem 13 skladeb. Z muzikantského hlediska nemohu rozhodně zapomenout na lehce upozaděnou baskytaru Martina Zajíčka, která má v triu také svoje místo, neboť kytarové duo po svém doplňuje, a i vkusně zařazenou tamburínu do předposledního, až v některých chvílích recitálového hitu Slečna, co se nehádá

NAOPAK si v podobě alba Aj laf jů dali po 10 letech živého fungování vynikající studiový dárek. Ti, kteří je znají z dřívějších let pouze z pódií, budou možná čistotou zvuku překvapeni, ale pro hledače nových folkových uskupení bude album letošním klenotem. Zatímco se stále populárnější Pokáč na posledním albu Antarktida rozmachuje do břitkých témat a novoborský Kuba Horák přináší poctivou folkovou klasiku, NAOPAK dominují svou barevností. Kéž u ní vydrží i nadále! Je třeba zmínit, že kapela připravuje křest právě vydané nahrávky v domovské Dobříši na konec října a samozřejmě další koncertní vystoupení v listopadu. NAOPAK v roce 2021 jsou Petra Zajíčková - kytara, zpěv, autorka repertoáru, Martin Zajda Zajíček - baskytara, zpěv, kapelník, Martin Klekí Podešva - kytara, zpěv, autor repertoáru

alt
alt
alt
alt
alt
Nahoru