Věřím v týmovou sílu, hlásí trenérka florbalistů Bartošová

Verze pro tisk |

Před zahájením play-off, jehož první zápasy jsou naplánované na sobotu a neděli 18. a 19. března, vám přinášíme rozhovor s trenérkou FBC Česká Lípa Lenkou Bartošovou. 

Po rozpačitém vstupu do sezony z toho bylo v základní části třetí místo, může tedy ve vyrovnanosti soutěže panovat s umístěním spokojenost?
Je pravda, že začátek se nám bohužel nepovedl. Ale bylo to ovlivněno spoustou faktorů. Došlo ke změně trenéra, odešli někteří zkušení kluci. Začali jsme tak zapojovat mladé kluky, kteří si zvykali na rychlejší hru. Také na to, že po nich chceme spoustu nových věcí. Navíc se zpočátku celý tým teprve formoval.

Co vám za celý ročník udělalo největší a co naopak nejmenší radost?
Myslím si, že každému trenérovi udělá radost to, když něco nového hráče naučíte, a on to prodá pak při zápase. Co zase pro mě bylo nejmenší radostí? Každá zbytečná prohra. Pár jsme jich bohužel měli.

Mohli jste se spolehnout na domácí hřiště, kde jste prohráli jen dvakrát. Může to být výhoda i v play-off, zejména ve čtvrtfinále?
Domácí hřiště může být výhodou ale zároveň i nevýhodou pro mladé nezkušené hráče. Já ale věřím, že naši kluci se oklepou hned po prvním písknutí. A naši užasní fanoušci náš poženou za naším cílem.

Zařadila jste do hry spoustu mladých hráčů, jak podle vás zatím zvládají zápasovou zátěž?
Mladí kluci se snaží. Vydávají ze sebe maximum. Je pravda, že mají svá hluchá místa, ale ty bohužel má každý hráč. Věřím, že se ale dokáži ještě zmáčknout. A dokáží, že si umí poradit i s více zkušenými hráči.

Play-off často rozhodují opory, ale jakou roli má podle vás vyrovnanost týmu?
Když má tým tři vyrovnané lajny, tak je to skvělé. V tu chvíli víte, že se můžete opřít o každou z nich. Nemusíte mít strach, že nebudete mít sílu do další třetiny nebo do dalšího zápasu. Play-off je fyzicky náročné. A když to můžete rozložit na 3 kompletní lajny, tak je to vaše velké plus. Samozřejmě, že také potřebujete střelce nebo jiného výborného hráče, který odvede tu černou práci. Ale já se už od začátku snažím, aby tady hráči pochopili, že jeden nebo dva hráči zápas nerozhodnou. Každý v tom týmu má svoji roli a tu si musí uvědomit. Ano jsou chvíle kdy to hráč musí vzít na sebe, ale zároveň to nesmí přehánět. To také není ideální.

Vy jste působila dlouhá léta u ženského florbalu. Jak těžký byl pro vás přechod k mužskému týmu v Jablonci?
Tam když si vzpomínám na svůj první trénink, na to co se mi vše honilo v hlavě, no nebylo to jednoduché. A to podobné jsem měla po příchodu sem do České Lípy. Ale naštěstí už jsem věděla co mě čeká. Každý hráč vezme nového trenéra jinak. A už vůbec je to rozdílné, když jde muže trénovat žena. Tady v Lípě jsme měli povídání po jednom z prvních zápasů. Abychom si uvědomili co chceme, a jak to může fungovat. A naštěstí to pomohlo. Nicméně jestli si to vše sedlo, teprve uvidíme v play-off.

Jak jste musela změnit třeba ráz tréninku? Nebyl zpočátku problém s prosazením autority?
Kluci na tréninku byli na něco zvyklí. A já zas na něco jiného. Kolikrát jsem si musela dupnout, ale zdejší hráči jsou rozumní. Pochopili rychle, že já to mám stavěné jinak, a že ze svých zásad neustoupím.

Máte za sebou spoustu play-off zápasů. Na který nejradši vzpomínáte jako hráčka?
Jako hráčka snad na všechny, kde jsem získala titul. Každé to play-off bylo jiné. To nejlepší asi přišlo po zisku druhého titulu, kdy jsme porazili Tatran Střešovice. Vyhráli jsme tehdy 2:1 na zápasy. Do té doby jsme je nikdy ani v základní části neporazili. První zápas jsme prohráli doma a k nim jsme jeli hrát za stavu 0:1 na zápasy. Měli jsme výborný tým, který se dokázal neskutečně semknout, a celou sérii u nich na hřišti otočit. Byl to nádherný pocit. Jak ale říkám, každé play-off bylo jiné.

A jako trenérka?
V roli trenérky to byl určitě postup s muži Jablonce z druhé ligy. To byl také zážitek, který se nedá popsat a zapomenout.

Jak upřímně vidíte šance České Lípy v porovnání se soupeři?
V České Lípě jsou hodně šikovní kluci, ale zároveň někteří hodně mladí. Naštěstí je to rozumně nakombinované. Vím, že někteří soupeři mají herně malinko navcrh. Ale zároveň vím, že když budeme hrát svojí hru, jíž zvládáme hodně slušně, a nikdo z našich hráčů se nezblázní tak, aby si řekl – tak a teď to tady urvu já sám, a zůstaneme všichni jako jeden muž, tak jsou ty šance hodně velké. Já věřím v sílu našeho týmu.

Co můžete slíbit českolipským fanouškům?
Našim fanouškům mohu slíbit vyrovnané, ale těžké zápasy. Určitě budou i plné sportovních zážitků.
 

alt
alt
Nahoru