Pojedenácté se studenti a učitelé Gymnázia Česká Lípa vypravili na prázdninovou Expedici. Cílem byla zejména Transylvánie, oblast v Rumunsku, kterou si turisté spojují s Vladem Tepesem alias Draculou.
K autobusu se prvního července v sedmnáct hodin dostavilo všech 45 studentů a čtyři učitelé. Následoval noční přesun až na Balkán. Po maďarské dálnici to jako vždy frčelo, takže zuby si účastníci čistili už na rumunském území. Se vstupem Rumunska do Unie ubylo zdržování na hranicích, na záchodech tekla teplá voda, jen nepořádek a zaprášení psi jsou stále jistotou.
Rodným městem Draculy je Sigishoára, a tak v tomto městečku, které je na seznamu světového dědictví Unesco, program symbolicky začal. V domě, v němž v roce 1430 slavný nabodávač přišel na svět, je v současnosti luxusní restaurace a cukrárna. Mnoho potravin se dá koupit i na nedalekém tržišti, zejména různé druhy perníčků či v okolí vykvašená vína. Zaujme i věž s orlojem či výstup na kostelní vrch. Celé historické centrum se rekonstruuje a do několika málo let bude jistě patřit mezi nejkrásnější místa na Balkáně, prozatím jde jen o velký labyrint výkopů a lešení. A když do toho všeho přijde přívalový déšť …
První nocleh byl zajištěn v brašovském hostelu. Tento typ ubytování mnozí neznali. „Samotky“ po šestnácti lidech byly pro leckoho překvapením. Jedni byli zklamaní z nedostatku soukromí, jiní si užívali společnosti jak účastníků Expedice, tak turistů z Ameriky. Stmelujícím faktorem byla Rumunka Sylvia, která dokázala zařídit snad úplně všechno. Stačilo se jí u večeře zmínit, že v průvodcích píší o problémech s medvědy, kteří v okrajových čtvrtích Brašova vybírají kontejnery.
„Chceš vidět medvěda? OK! Spočítej, kolik vás bude, a já na půl desátou objednám taxíky,“ byla její reakce.
Pozorování medvědů ještě předcházela procházka Brašovem. Toto městečko v roce 1211 pod horou Tampa založil řád německých rytířů. Dodnes mu dominuje gotická katedrála. Výstavní jsou na něj pohledy z Bílé i Černé věže. Červené střechy připomínají řadu českých měst. Na architektuře centra se naštěstí moc nepodepsalo období, kdy se Brašov jmenoval Orašul Stalin. Panelová sídliště jsou vlastně za kopcem. Právě do nich jsme se vypravili kolem desáté hodiny. Stačilo vyčkat a k hnízdům s kontejnery, která známe i z České Lípy, se přiřítila obrovská medvědice se třemi medvíďaty. Popadla první igelitovou tašku a už se vracela zpět do lesa. O chvíli později se už u kontejneru zastavila na delší dobu. Expedičníci stáli třicet metrů od ní a fascinovaně ji pozorovali. Policisté jen hlídali, aby nikdo nefotografoval s bleskem. Nedávno prý došlo k nehodě, během níž medvěd dva turisty zabil. Je to zvláštní pocit, pozorovat zvíře, které vídáte celý život jen přes bytelné mříže, na druhé straně ulice.
Druhý den rumunského pobytu se jelo do pohoří Bucegi. Z horského městečka Sinaia účastníci nejprve vyběhli k renesančnímu zámku Tepes, který si nechal postavit král Karel I., ale později proslul zejména jako jedno z výletních sídel rumunského diktátora Ceausesca. Následovala cesta lanovkou až na kótu 2000 a poté hřebenovka přes rumunské vysokohorské olympijské středisko až k tzv. bábelům. To jsou geologické útvary podobné kokořínským pokličkám. To, co následovalo, nazvali mnozí nejdrsnější a možná také nejkrásnější túrou všech Expedic – sestup podél nejvyšších útesů Evropy do Busteni. Mnohasetmetrové kolmé stěny, serpentiny cesty, sněhové jazyky, vodopády, brody, kamzíci, řetězy. Ti nejzdatnější sestupovali dvě a půl hodiny, ti nejméně zdatní hodin pět. Není divu, že tato část akce byla nakonec vyhlášená jedničkou v tradičním top tenu zážitků.
Na hostel se expedičníci dostali až po deváté hodině. Pro Sylvii ale žádný problém. Objednala místo večeře padesátku pizz. Vše v ceně. Mnozí měli konečně pocit, že se pořádně najedli... a zbylo ještě na snídani.
Příště se společně vydáme na divoký Fagaraš a do Sibiu, městečka, které je ještě krásnější než Brašov.
Více fotografií zde.