Brána do pekel a Ráj. Drsná uklízečka. Koupačka v Mácháči. Dobyta jižní hranice okresu.
Den třetí (10. 8. 2011 – středa)
8,00 (126,2 km) Karolinka u Máchova jezera
Radek první den: „V kolik vstáváš?
Já: „Brzy.“
Radek: „Dobře, já taky.“
Radek dnes v půl osmé: „Dej mi ještě hodinku.“
První den jsem celý odjezdil v tričku, včera jsem na tričku střídal mikinu s bundou. Dnes si budu muset nechat mikinu i bundu. Opět se ochladilo. Pokud někdo přijel na Mácháč s rodinou na klasickou dovolenou s malými dětmi, asi lituje. Tady, na našem břehu, je docela plno, ale třeba Klůček byl včera skoro prázdný, i řada stánku na hlavní pláži byla zavřena.
Večer jsme se zvedli ještě před desátou, abychom stihli sprchu. Vlezli jsme tam dvě minuty před zavřením, ale už tam stála uklízečka, která se po nás ohnala smetákem. „To jste si to měli líp naplánovat,“ vyštěkla na nás.
Asi dříve uklízela ve škole. Vykašlal jsem se na zimu, svlékl si a skočil do Mácháče. Kdo se může letos pochlubit, že se koupal ve vodě, která měla o osm stupňů více než vzduch.
Vzduch 12, voda 20.
Teď další zážitek s paní uklízečkou. Na záchodě sedí chlápek a kouří. Radek měl smůlu, že seděl vedle něj. Vylezl a hned dostal pojeb, málem na ni musel dýchnout, aby mu uvěřila, že on to nebyl. Teď tam čeká dál a chystá se na toho nebožáka. To se mu to vysrání vyplatilo. Chechtáme se jak puberťáci, jen nemám odvahu vytáhnout si kameru a natočit si to její rozkročení.
13,10 (153 km) Ráj
Jsme sice v Ráji, ale za sebou máme spíše průjezd zářijovým Norskem. Drobné mžení, severozápadní vítr, dvanáct stupňů. Ráno jsem litoval, že nemám rukavice.
V Doksech jsme si dali snídani v cukrárně u radnice kafe a šunkové chlebíčky. Z Doks znal Radek zkratku, která byla spíše prasečím vekslem, ale vyhnuli jsme se hlavní silnici, vjeli do Oken a odtud pokračovali po klidné silnici do Žďáru plného roubenek. Nebyli jsme líní projít si starou stezku vytesanou ve skalách. To jsme už byli v první chráněné krajinné oblasti, které nás na naší cestě čekají – na Kokořínsku. Vyhledy na Bezděz byly vystřídány pohledem na Vrátenskou horu, které jsme se chtěli vyhnout. Vystoupali jsme Kruhem (dobré slovní spojení) a dojeli do Housky. Hrad jsme si vyfotili jen zvenčí a spustili se do Tubože. Před dobytím jižní hranice okresu jsme si odlovili kešku nazvanou Skautská lilie. Byla tři sta metrů od silnice, ale protože jsme se museli vyhýbat chalupám a plotům, bylo to k ní nakonec kilometr a zdolali jsme tři kopečky. Zpět už jsme šli přes louku rovnou za vesnici. Louku bych snad ani nezmiňoval, kdyby opět nebyla plná pruhovaných křižáků. Tento jihoevropský druh tady začíná pěkně dominovat.
Bezděz od Oken
Bezděz od Žďáru
Žďárské roubenky
Stará obchodní stezka
Houska
Skautská lilie
Křižák pruhovaný
--
Žďár - Vesnička je písemně doložena v roce 1376 a byla založena kvůli ochraně obchodní stezky mezi Houskou a Bezdězem. Protože je zde řada zachovalých roubených domů, památek lidové architektury, byla zde vyhlášena vesnická památková rezervace. Některé z nich jsou postaveny přímo na skalách v rokli pod návsí. Na návsi stojí od roku 1787 kaple Nejsvětější trojice. Napříč obcí prochází mezinárodní červená turistická trasa E10 od Bezdězu.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/
Houska- tajemný, magický, prokletý či pekelný. Všechny tyto přívlastky má hrad jménem Houska, který byl zpřístupněn široké veřejnosti teprve roku 1999. Přestože nepatří mezi největší či nejkrásnější hrady, nepyšní se obrovským parkem nebo nejstarší kaplí, stal se oblíbeným cílem mnoha výletníků a dobrodruhů.
Každého jistě napadne otázka, co tak zvláštního a lákavého může nabídnout? Odpověď je prostá, má v sobě něco, co jiné hrady nemají. Při prohlídce máte pocit, že ukrývá něco tajemného, ať už je to brána do pekla či stroj času, který zde prý kdysi nalezl Mácha.
Další zvláštností je skála, která prostupuje celým hradem. Její části můžete spatřit jak venku na nádvoří, tak i uvnitř, například v loveckém sálu. Celé nádvoří je obdařeno úžasnou akustikou, díky níž se Houska stala vyhledávaným místem pro pořádání různých koncertů.
Zdroj: http://www.hrad-houska.cz/
--
Pak už teda jižní hranice Českolipska, která je poměrně zajímavá – nejprve z Libereckého kraje vyjedete, pak se do něj opět vrátíte, abyste ho po pár kilometrech opustili definitivně.
Jižní hranice okresu
Zasloužený odpočinek si dopřáváme na verandě hospody, kterou vlastní kamarád mého spolužáka z vejšky Jáchym. Rád ji navštěvuji při každém průjezdu. Už léta si udržuje svou kvalitu. A i dnes gulášová polévka a karbanátek nezklamaly. Kam dál? Samozřejmě na sever.