Vrátenská hora zavřená.
„Škoda, těšila jsem se, že se spolu zhulíme.“
„Hele, já jsem asi docela rád, že ne. Mám pro dnešek dost, navíc nevím, co by to s tebou dělalo. Nechce se mi brát za tebe zodpovědnost.“
Usmála se. „Asi mám s trávou víc zkušeností než ty. Když jsem byla furt nemocná, zkoušela jsem kdeco, i hulit trávu.“
„A pomohlo to?“
„Vidíš, ne? Ale aspoň jsem se někdy dost nasmála.“
Nechtělo se nám jet domů, a tak jsme chvíli přemýšleli, co podnikneme. Nakonec ji napadlo vylézt na Bezděz.
„Bůhví, jak to s tou tvojí máchovskou cestou dopadne, když teď budeš hledat rodinu.“
Sice jsem oponoval, že se nechystám nějak moc svou rodinu hledat, ale na nápad jsem jí kývnul.
„Ale budeš ji hledat. Znám tě. A je to vlastně hezký regulérní cíl.“
„Hmmm.“
Zaparkovali jsme v obci pod hradem a svižně vystartovali k první bráně. Tam jsem se potřeboval vydýchat. Upozornil jsem ji, že už nejsem nejmladší.
„Co blbneš, vždyť jsi jen o rok starší než já?“
„Vždyť ty už taky nejsi žádná mladice.“
Šťouchla do mě, ale narážku přijala. Bylo mi s ní fajn. Nemusel jsem si před ní hrát na mladýho kluka jako před Věrou, ani jsem na ni nehrál nadšeneckou komedii jako na Vlastičku.
„Pojedeš se mnou do toho Varnsdorfu, za babičkou Terezy? Chci teda fakt asi zkusit, co s nimi je. Nejlépe tak, aby to nevěděli.“
„Jsem ti říkala, že je budeš chtít najít. Vždyť to je přece normální. Přece nezahodíš dvacet let života kvůli tomu, že ti zrovna hráblo.“
„Chci jenom vědět, co s nima je. Kde jsou. Kdybych měl pocit, že se s nimi děje něco špatnýho, samozřejmě bych se vrátil.“
„Co myslíš tím špatným?“
„Třeba jim někdo ublížil…“
„Takhle si to představuješ? Místo Karla vyvrhele přijede Karel jako princ na bílým koni. Třeba s tebou jen přestala počítat, nechtěla riskovat, že ten váš velký byt nebude schopná splácet. Nebo si jen pořídila nějakýho nabíječe. A třeba si ho ani nemusela pořizovat a měla ho už předtím.“
„Víš, že jseš docela krutá?“
„To nešlo jí normálně říct: Hele, Terezo, potřebuju si dát na pár týdnů pauzu a jedu na čundr?“
„Tak to teda nešlo. Za prvé jsme se poslední dobou moc nebavili, za druhý by mě prostě seřvala, že jsem nezodpovědnej a harant. Taky jsem potřeboval nějaký peníze, došlo by jí, že mám něco ulitýho.“
„Ty jo, manželský horor.“
Nevadilo nám, že bylo na Bezdězu zavříno. Posadili jsme se na zídku kousek pod vchodem do areálu, opřeli se o sebe zády a já si konečně mohl zapálit. Dolů už to nějak vydejchám.
„Z Bezdězu je podle mě nejhezčí výhled v Čechách. Ale nahoře z věže. Tady toho zase tolik vidět není,“ konstatovala, zatímco já mlčel a zíral k Mácháči. „Kdyby bylo vidět líp, určitě bysme viděli sníh v Krkonoších a možná i Prahu. Ale já nikdy nevím, jestli je to opravdu Praha. Hradčany jsem ještě nerozeznala.“
Evidentně sem lezla častějc než já.
Sešli jsme až za setmění, ve vesnici si koupili nanuka, slízali ho u hasičské nádrže a pak jeli k ní na chalupu. Věděl jsem, že tam spím asi poslední noc, tak jsem se oholil a ona mi hodila do pračky nějaký hadry. Měla ji se sušičkou, takže jsem se prý nemusel bát, že bych jel mokrej. Vynález, který k nám domů ještě nedorazil. Napadlo mě, že kdyby mi na konci tý mý cestynějaký peníze zbyly, mohl bych ji koupit domů. Ale hned jsem si to zase rozmyslel, bylo by to jak nosit domů kytku po nevěře.
V posteli si chtěla ještě chvíli číst, zatímco já cejtil, že budu okamžitě mrtvej. Omotal jsem si kolem ní ruce, položil hlavu na její neexistující prsa a usnul jako batole.
Šedesátý pátý díl je zde.
Šedesátý šestý díl je zde.
Šedesátý sedmý díl je zde.
Šedesátý osmý díl je zde.
Šedesátý devátý díl je zde.
Fanouškovská stránka na facebooku s bonusovými obrázky je zde.