To je právě to, já jsem si nebyl tak jistý, jestli chci být sám, nebo s nimi. Byl jsem ale slušňák, anebo jsem si to aspoň o sobě myslel. Takže mi nezbylo, než jim ukázat na židle.
„Chtěly jsme se vám omluvit, jak jsme vás před tím nepozdravily. Nejsme neslušné, jen máme oči jenom pro děti,“ řekla trochu ironicky vyšší z těch dvou. Začaly mi být trochu podezřelé. Určitě si ke mně nesedly jen tak. Nevypadám jako někdo, do koho by se zamilovávaly dvě čtyřicítky na první pohled. I když: ve světle mých posledních zážitků by to tak mohlo vypadat. Ale ani tak se nemůžu přeceňovat.
„My jsme vás chtěly o něco požádat.“ A už to bylo tady. „Potřebovaly bychom si tak na dvě hodiny od těch dětí odpočinout. Jsme s nimi už druhý den.“ Lezlo to z nich jako z chlupatý deky.
Dost jsem pochyboval o tom, že by mě mohly považovat za playboye, ale pokud pojaly myšlenku, že bych mohl být dobrý suplující pedagog, musely bejt pod vlivem nějaký drogy. Anebo měly nedaleko domluvený nějaký o dost zajímavější program.
Pořádně jsem si je prohlídl. Na nějaký velký sexuální dračice nevypadaly, ale ze své krátké praxe ve školství jsem věděl, že učitelky dost blafujou.
„Fakt nevím, jestli jsem dobrej typ.“ A zase ta moje neschopnost odmítnout.
„Oni už všichni spí, nebo teda spíš budou za chvíli spát. Nám jde spíš o to, aby tady prostě byl někdo zodpovědný, kdyby se stalo něco mimořádnýho. Nemusej vůbec vědět, že tady nejsme.“
„Jste teda dost odvážný, když mi je svěříte…“
„Vypadáte zodpovědně. To zmáknete.“ Ani nečekaly na mou odpověď. Došlo mi, že už přišly se sbalenými batůžky. A taky dost načančané… takže kvůli mně opravdu ne.
„Tak jo!“ Proč bych jim neudělal radost. Byly natolik slušný, že mi ještě objednaly dalšího ruma.
„Do půlnoci jsme zpátky,“ zakřičely na mě rozverně jak na otce pubertálních dcer, zavrtěly zadečky a zmizely za plotem.
Seděl jsem, pokuřoval, dopisoval deník, olizoval rum.
„Můžu přisednout?“ Teď stál nade mnou pro změnu šéf kempu. „Jsem Franta,“ řekl a podal mi ruku plnou třísek. „Koukám, že máš novej kšeft.“
„Hmmm,“ zamručel jsem. „Stal se ze mě dévéťák. Učitelkám se zápálily lejtka a já jim tady hlídám tu hordu.“
„Měl bych pro tebe taky takovej kšeft. Jste tady jen vy a támhlety motorkáři. Nikdo další už nepřijede. Co kdybych se dojel vychrápat domů. Dal bych ti svůj mobil, kdyby se něco dělo.“
„Nemám mobil,“ namítl jsem.
„Ale ono se nic dít nebude,“ vzal mou odpověď v podstatě za souhlas.
Další rum jsem už s díky odmítl. Prý se se mnou vyrovná jinak. Předpokládám, že si budu moct zadarmo zahrát minigolf.
Chvíli jsem jenom seděl a čuměl do blba, ale pak mi to nedalo. Zvedl jsem se a šel se projít mezi chatkama. Samozřejmě nespali. Pořvávali na sebe z chatky na chatku, někde někoho mučili, pařili hry na mobilech. Zkrátka měli pré. Mě si vůbec nevšímali.
„Hej, poslouchejte mě.“
Žádná reakce.
„Hej!!!“ zařval jsem, jak nejvíc jsem svedl.
Na chvíli se ztišili. Asi jsem je malilinko překvapil.
„Učitelky řekly, že máte v deset večerku.“
Tiché zahihňání.
„Jde mi jen o to, že tady nemáme žádnýho hlídače a v jedenáct pustím psa a bude hlídat on. Potřebuju, abyste byli zalezlí a nikomu se nic nestalo.“
Konečně ztichli.
„Je zlej?“ zeptala se potichu jedna holka.
„Je normální, prostě hlídací. Nemůže bejt hodnej, když má hlídat.“ A hned jsem kul železo dál. „Když by náhodou, ale náhodou někdo vylez ven z chatky a on ho dostal, myslím to, že by ho zajistil. Prostě bude řvát a já ho přijdu odvolat.“
„Takže nekousne?“
„Ne, nekousne. Je vycvičenej, ale stejně to nebude příjemný, až budeš stát opřenej o strom a do ksichtu ti bude dýchat třicetikilovej vlčák.“
„Já ho viděl dole zavřenýho v kleci,“ ozval se jeden takovej chytrolín. V tu chvíli byl mým nejoblíbenějším dítětem. Spojenec, aniž by o tom věděl.
Zaštrachali mobily, aby zjistili, kolik je hodin, a s hranou důstojností začali kmitat na záchod.
„Pustím ho v jedenáct deset, abych měl jistotu, že nesejme nějakýho opozdilce,“ dal jsem jim šanci si trochu té pubertální důstojnosti zachovat.
Pár minut jsem se kochal svým pedagogickým úspěchem a pak jsem se vrátil k rumu.
Ženský přišly chvíli před půlnoci, potěšeně zjistily, že je vše OK. Já se teda sebral a šel si také lehnout. Byl to povedený den. Těšil jsem se na další.
Čtyřicátý čtvrtý díl je zde.
Čtyřicátý pátý díl je zde.
Čtyřicátý šestý díl je zde.
Čtyřicátý sedmý díl je zde.
Čtyřicátý osmý díl je zde.
Fanouškovská stránka na facebooku s bonusovými obrázky je zde.